Standa
Mánes, 2004
Koncerty Greenhornů, to byl pro mě vždycky svátek, už od smíchovských Saloonů. S Honzou jsme měli společnou zálibu v pivu a hezkých holkách. A jeho pytlák Říha mě baví dodneška.
ŠMARJÁ, JAK TO BYLO…?

Máte-li chuť na Honzu zavzpomínat — historkou, fotografií, obrázkem nebo jinak — tady je prostor pro Vaše vzpomínky.
Mánes, 2004
Koncerty Greenhornů, to byl pro mě vždycky svátek, už od smíchovských Saloonů. S Honzou jsme měli společnou zálibu v pivu a hezkých holkách. A jeho pytlák Říha mě baví dodneška.
Narodila jsem se dávno potom, co Greenhorns slavili největší úspěchy. Ale doma se jejich desky hrály pořád a „Blízko Little Bighornu“ umím od malička nazpaměť, aniž bych zprvu věděla, o čem to je.
Teprve nedávno mi došlo, že za tím vším byl jeden člověk — a že to byl taky ten, kdo kreslil vtipy, co mě odjakživa rozesmály. Mrzí mě, že jsem ho nikdy neviděla naživo.
Několikrát jsme byli v menší partičce na čundru kolem Zbiroha a moc rád na to vzpomínám. Takhle si Honzu pamatuju já.
Stačí fotka, věta, obrázek, historka… Příspěvky se na webu nezveřejňují automaticky. Procházejí redakcí, takže se na stránce obvykle objeví za několik dní. Díky za pochopení.
Jak nakládáme s údaji z formuláře popisují zásady ochrany osobních údajů. E-mail slouží jen k potvrzení a případnému doptání — nikde se nezveřejňuje.