Honza Vyčítal

Když se řekne česká country a tramping, většině z nás se okamžitě vybaví dvě věci: zlidovělé texty, které jsme všichni zpívali u ohně, a nezaměnitelné karikatury ušatých trampů, zvířátek a zelených mužíků. Za obojím stál jeden člověk — Honza Vyčítal, vlastním jménem Jan Vyčítal.

Textař, kytarista, zakládající člen GREENHORNS, kreslíř, karikaturista, ilustrátor, autor knih, v neposlední řadě svérázný zpěvák, sběratel historek a člověk, který měl zjevnou slabost pro tramping a svobodu.

Honza se narodil 8. března 1942 v Praze a k tomu, co ho později proslavilo, se nedostal přes konzervatoř ani akademické hudební vzdělání. Důležitější pro něj byly foglarovky, příroda, kamarádství, dobrodružství a vše, co v tehdejší době vonělo Amerikou — byť často spíš Amerikou vysněnou než skutečně dostupnou. Právě tahle směs trampingu, westernů, písní a touhy po volnějším světě se později propsala do jeho tvorby.

Už od třinácti let vyrážel s kamarády na čundry. A právě tady se začaly rýsovat dvě hlavní cesty, kterým se pak celoživotně věnoval.

První cesta byla výtvarná. Honzu od dětství bavilo kreslení. K trampingu patřily cancáky a kroniky — zápisníky výprav, příhod, osadních dějin, písniček, vtípků a kreseb. Fotoaparát nebyl samozřejmost, byl drahý a na čundr si ho nebral každý. Kdo uměl kreslit, měl proto důležitou roli: dokázal zachytit atmosféru, lidi, průšvihy, slavné chvíle i obyčejné blbnutí.

Druhá cesta byla hudební. Honza sice jako kluk musel cvičit na piáno povinné školní etudy, ale žádný vztah k nim nenašel. Jenže na čundrech se hrálo na kytary, zpívalo se, tvořily se vlastní verze i parodie, vznikal vlastní repertoár — a to byla radost!

GREENHORNS

Honza vystudoval propagační grafiku na střední výtvarné škole a po maturitě pracoval ve výtvarném oddělení Československé televize, kde zakrátko přistál i výtvarník Josef Šimek, Honzův bývalý spolužák a stálý souputník po pobrdských čundrech. Trampská osada Hejkalů, kterou dotvářel ještě budoucí basista Honza Jedlička zvaný Plivník, tak — zatím netušeně — tvořila první zárodek budoucí skupiny GREENHORNS. Když se na jednom z čundrů za legračních okolností seznámili s dalším výtvarníkem — Marko Čermákem, začala synergie pracovat dobrým směrem.

Hodně k tomu pomohlo rádio AFN Munich, z něhož se linul do té doby neslyšený bluegrass. Honza začal psát své první texty, inspirované překlady amerických originálů, na které narazil v knižních sbírkách. Marko zkoušel, co dokáže banjo. Při tom objevil a přivedl taky Petra Bryndače — a najednou měla skupina i fiddlera. Dalším zakládajícím členem byl Jiří Fallada, který hrál na kontrabas.

Tak v roce 1965 vzniklo uskupení, které po neslavném vystoupení v klubu Olympic zase málem zaniklo. Jenže do toho přišly první nahrávky v Českém rozhlase a televizi a vlna české country začala postupně nabírat na síle. GREENHORNS se časem zprofesionalizovali, přejmenovali na Zelenáče, mnohokrát změnili obsazení, rozdělili se na dvě samostatná tělesa, z nichž to, které vedl Honza, se následně znovu přejmenovalo na GREENHORNS. Kapelní historie je dlouhá a už o ní bylo napsáno dost. Co zůstává, je bohatá diskografie obsahující nahrávky se skvělými texty.

Ty často vycházely z amerických tradicionálů, country písní a westernových motivů, které ale v českých verzích získávaly nový život — měly nadsázku, rytmus, příběh a výraz, který nebyl umělý. Dokázaly být romantické i legrační, kovbojské i úplně české.

Některé texty zpíval Honza sám, řadu z nich proslavili interpreti jako Michal Tučný, Mirek Hoffmann nebo Josef Šimek. Vybrané písně najdete v interaktivním zpěvníku, který budeme postupně rozšiřovat.

Vraťme se ale ještě zpátky k výtvarné oblasti, které se Honza věnoval i jako vytížený profesionální hudebník. A nebyly to jen legendární kreslené vtipy do Dikobrazu — kde v jediné bublině dokázal vystihnout českou povahu, lásku k přírodě a pivu. Jeho obrázky znají celé generace z časopisů, knih i obalů desek. V průběhu let byla Honzova díla součástí řady autorských i kolektivních výstav a v Honzově tvorbě tak najdeme i návrhy filmových plakátů, knižní ilustrace, animované filmy, keramické 3D objekty, asambláže, akvarely i olejomalby.

Nelze opomenout ani Honzovu tvorbu na poli literárním — podílel se na tvorbě literárního obsahu pro legendární časopis Divoké víno a vedle několika stovek textů napsal i několik vlastních povídkových knih a editoval několik sborníků. Najdete je v sekci Knihy.

Poslední vandr

Honza opustil náš svět 1. března 2020 v Praze, týden před svými osmasedmdesátými narozeninami. GREENHORNS tehdy oznámili jeho odchod větou, která k němu seděla přesněji než suché parte: odešel „na poslední vandr do věčného kraje modré trávy".

Poslední rozloučení se konalo ve strašnickém krematoriu. Neneslo se v anonymním smutku, ale ve stylu, který k němu patřil — s přáteli, muzikanty, fanoušky, americkými jeepy, potleskem a vzpomínkou na člověka, který si vlastní cestu spíš prošlapával, než aby ji hledal v mapě. Místo posledního odpočinku má na Olšanských hřbitovech v Praze.

Odkaz, který žije dál

Honza Vyčítal byl osobitý, vtipný, někdy drsný, někdy sentimentální a velmi těžko zaměnitelný. Jeho písně žijí tam, kde se zpívá. Jeho kresby žijí tam, kde se člověk ještě umí zasmát jednoduché, přesně trefené situaci. A jeho knihy připomínají svět, ve kterém se humor, muzika, vzpomínky a historky přirozeně míchají dohromady.

Tenhle web, stejně jako YouTube kanál, je tu proto, aby Honzův odkaz žil přesně tam, kde má být — mezi lidmi, u táboráků a na cestách.

Další fotky z různých etap Honzova života najdete ve fotogalerii. Můžete přidat i vlastní vzpomínky.

Díky, že Honzovo dílo sledujete s námi!